Pod krásnou slupkou však bývá častokrát i obrazně řečeno „shnilé jádro“. Tím je dřevotřísková deska z lisovaných pilin, spojovaných syntetickými pryskyřicemi. U všech těchto výrobků společné vlastnosti – krátká životnost, problematické spojovací součásti a konstrukční řešení samotných spojů a také v důsledku „úspory za každou cenu“ příliš tenký materiál jednotlivých desek.
Tyto výrobky dokonce převažují na trhu v počtu prodávaných kusů. Je o ně překvapivě stále zájem i přesto, že jejich cena se příliš neliší od nábytku z masivu.
Životnost a trvanlivost
Rozdíl mezi dřevotřískou a masivem spočívá především v konstrukčních spojích. Každý výrobce vám doporučí u namáhaného nábytku občas dotáhnout vruty a šroubové spoje a tam narazíte na problém právě u lisovaných desek potažených dýhou. Dýha navíc ztrácí odolnost vůči prachu, časem se povrch opotřebí a špatně se udržuje. Značný problém představuje i vlhkost, např. náhodně vylitá sklenka s vodou může dýhu i desku nevratně poškodit.
Největší úskalí desek z dřevitého odpadu je mechanické namáhání, což se projevuje zejména u postelí. Časem se stávají nepoužitelnými a dokonce nebezpečnými vzhledem k nevhodně zvolené celkové koncepci nábytkové sestavy.
Moderní vzhled
Žádné lamino ani dýha nedokáže napodobit strukturu pravého dřeva, jeho letokruhy a vlákna. Je to stále jen umělá náhražka plná pojiva, častokrát zdravotně závadného. Již na první pohled rozpoznáte rozdíl, velmi markantní je to zejména u zaoblených rohů a přechodových hran. Ručnímu i strojnímu opracování masivního dřeva se zkrátka nemůže žádná lisovaná deska vyrovnat.
